Dýchání
 Dýchání (respirace) je nedůležitější potřebou člověka. Pokud nastane zástava dechu, je člověk přímo ohrožen na životě. Dýchání představuje výměnu plynů v organismu. Přesněji řečeno při nádechu člověk nasává kyslík z okolního prostředí a při výdechu vypouští oxid uhličitý z těla. Je to proces do nějž je zapojeno více činitelů, které jeho kvalitu mohou ovlivnit. Řídící centrum dechu je uloženo v prodloužené míše a pomocí neuronů dává signály ke způsobu a frekvenci dýchání, např. při větší zátěži je frekvence dechu rychlejší. Signály uvádí v pohyb příslušné svaly, které pomáhají roztahovat a stlačovat hrudní koš a potažmo i plíce. Při vdechu je to především bránice a zevní mezižeberní svaly, někdy i šikmé svaly a zvedač hlavy. Při výdechu jsou při běžném dýchání svaly víceméně pasivní, při zátěži se zapojují svaly břišního lisu a vnitřní mezižeberní svaly. V plicích pak dochází k zužitkování kyslíku jeho přenosem do krve, která jej roznáší po celém organismu oběhovým systémem. Naopak oxid uhličitý, se skrze kapiláry vylučuje do plic a při výdechu vypouští ven do okolí. Je to důmyslný systém, který je většinou zajišťován autonomní nervovou soustavou a probíhá více méně automaticky. Dá se však do určité míry ovlivnit i vědomě, což je dobrá zpráva. Člověk může při nutnosti dech zadržet, zpomalit, zrychlit a hlavně prohloubit. To je velmi důležité např. při rehabilitaci nebo potřebě se uklidnit. Na dýchací proces mají vliv i reflexy, jako je kašlání, kýchání a ovlivňuje jej i mluvení, zpívání, zívání a polykání. Silné emoce a psychické vypětí převážně zrychlují dech.
Pokud do správné funkce dýchání vstoupí nežádoucí činitel (mikroorganismy, prach, alergen, kouř apod.), organismus se brání kašláním.
|
Dýchání (respirace) je nedůležitější potřebou člověka. Pokud nastane zástava dechu, je člověk přímo ohrožen na životě. Dýchání představuje výměnu plynů v organismu. Přesněji řečeno při nádechu člověk nasává kyslík z okolního prostředí a při výdechu vypouští oxid uhličitý z těla. Je to proces do nějž je zapojeno více činitelů, které jeho kvalitu mohou ovlivnit. Řídící centrum dechu je uloženo v prodloužené míše a pomocí neuronů dává signály ke způsobu a frekvenci dýchání, např. při větší zátěži je frekvence dechu rychlejší. Signály uvádí v pohyb příslušné svaly, které pomáhají roztahovat a stlačovat hrudní koš a potažmo i plíce. Při vdechu je to především bránice a zevní mezižeberní svaly, někdy i šikmé svaly a zvedač hlavy. Při výdechu jsou při běžném dýchání svaly víceméně pasivní, při zátěži se zapojují svaly břišního lisu a vnitřní mezižeberní svaly. V plicích pak dochází k zužitkování kyslíku jeho přenosem do krve, která jej roznáší po celém organismu oběhovým systémem. Naopak oxid uhličitý, se skrze kapiláry vylučuje do plic a při výdechu vypouští ven do okolí. Je to důmyslný systém, který je většinou zajišťován autonomní nervovou soustavou a probíhá více méně automaticky. Dá se však do určité míry ovlivnit i vědomě, což je dobrá zpráva. Člověk může při nutnosti dech zadržet, zpomalit, zrychlit a hlavně prohloubit. To je velmi důležité např. při rehabilitaci nebo potřebě se uklidnit. Na dýchací proces mají vliv i reflexy, jako je kašlání, kýchání a ovlivňuje jej i mluvení, zpívání, zívání a polykání. Silné emoce a psychické vypětí převážně zrychlují dech.